Kdo ja Sába?
Sába
Sába je můj pejsánek, no můj ne spíš celé rodiny, ale všichni ji máme moc a moc rádi. Dostali jsme ji od naší kamáradky. Ale nejdřív jsme si měli vzít jejího brášku. Bylo to tedy tak.
Na podzim 2004 nám umřel pes jménem Dusty [dasty].Plakala jsem. Ale Na jaře Jana přišla s tím, že Sally, od kámošky fenka(mimochodem Bernský Salašnický pes), bude mít štěňata. A řekla, že si jedno vezmeme.A bylo to.Já a myslím že i ostatní jsme se nemohli dočkat.A konečně přiletěla vrána a čáp nebo jak se to říká, no každopádně nadělili štěňátka,ale přežili jen jedna fenka a jeden statný klučina. Za pár dnů se tam šla podívat moje sestra a její nej kámoška,vzali s i fot´ák.Vrátili ses úsměvem na tváři. Hned,protože máme digitál, šli k pšítači aby stáhli fotky.Já se už nemohla dočkat.Fotky se stahovaly a stahovaly a mě to připadalo jako věčnost, ale už bylo dostahováno.Fotky byly nádhérné, byli tak sladcí.Fenka byla zbarvena do mámya tělíčko měla po tatínkovi.Srst měla krátkou.Klouček byl opak.Měl dlouhou srst,byl celý černý a byl větší. Mělo to být tak že my si vezmeme kluka a kámoška od Jany(Eliška) si vezme fenku(pozdější Sábu). No musím říct, že mamka chtěla víc Sabu, protože se podobala Dustymu,mě a Janě se líbil i ten klouček(musím řict že by se mi líbilomít psa s delší srstí, abych ho mohla pořádně hladit)a tatˇkovi a Markovi to bylo v celku jedno.Ale stalo se to že rodiče od Elišky se nakonec rozhodli že Sábu nechcou,protože se báli že až vyroste bude velká po mamce a to by nechtěli.A tak jsme se rozhodli vzít si Sábinku.
Nadešel den "d" a my jsme si měli zajít pro Sábu.Eliška už zatím měla jiného pejska z útulku Ronnyho(taky štěně).A tak jsme šli.Jana vzala kolo a krabici s dekou.Ja už se zase nemohla dočkat, protože to bylo doma strašně smutné bez psa.A byli jsme tam,jeee ja měla takový hřejivý pocit u srdíčka jak sem jí uviděla.Nádherný pocit.ASI ho znáte.Byla nádherná,ještě hezčí než na fotce.Tak se s ní všichni rozloučili i máma,bylo mi jí líto.Ale Saba jako by nic asi si myslela že je to výlet a že do večera bude doma,ale mýlila se,domů už nepůjde.Přivezli jsme ji domu,nejdřív si všechno očuchala a to by bylo kdyby po takové únavě hned neusla.Ale pořád ne a ne usnout a tak jsem ji vzala do náruči(tenkrát byla opravdu malá) a nakonec usnula. Byla jako opravdové mimčo,neviný pohled,zavřená očička no prostě naše malá Sába.
Všichni jsme moc rádi že tě máme SÁBO,ikdyž jsme tě odloučili od maminky,ale tak to prostě chodí .
diky
(Admin lenka, 29. 8. 2006 19:22)