Islám
Základy víry
- věřit jen v jediného Boha - Alláha (šaháda)
- vykonávat modlitbu (salá)
- dodržovat půst (saum)
- dávat almužnu (zakát)
- vykonat pouť do Mekky (hadždž)
Vyznání (Šaháda)
„Věru ti, kdož uvěřili v Boha a posly Jeho, jsou spravedliví a svědky před Pánem svým; jim dostane se odměny a jejich světla. Ti však, kdož znamení Naše za lež prohlašovali, ti budou plamene pekelného obyvateli.“ 57:19
Modlitby (Sálát)
„Prospívat naopak bude ten, kdo je očištěn 14:87 a jména Pána vzpomíná a modlitbu koná.“ 15:87
Půst (Saum)
„Vy, kteří věříte, předepsán vám je půst, tak jako byl již předepsán těm, kdož před vámi byli – snad budete bohabojní!“ 2:179
„Postím měsícem je měsíc ramadán, v němž Korán byl seslán jako vedení správné pro lidi a jako vysvětlení tohoto vedení i jako spásné rozlišení. Kdo z vás spatří na vlastní oči měsíc, nechť se postí! Ten z vás, kdo je nemocen nebo na cestách, nechť postí se stejný počet dní později; Bůh si přeje vám to usnadnit a nechce na vás obtížné. Dodržujte plně tento počet a chvalte Boha za to, že správně vás vede – snad budete vděční!“ 2:179
Almužna (Zakát)
„Věřte v Boha a posla Jeho a rozdávejte z toho, v čem učinil vás posledními vlastníky! Těm z vás, kdož uvěřili a almužnu rozdávali, je určena odměna vysoká.“ 57:7
„Těm, kdož rozdávají almužnu, mužů i ženám, a těm, kdož poskytují Bohu krásnou půjčku, těm bude splacena dvojnásobně a dostane se jim odměny štědré.“ 57:18
Pouť do Mekky (Hadždž)
„A vyzývej lidi ke konání pouti, a nechť k tobě přijdou pěšky anebo jsouce na všelikých velbloudech rychlých, přicházejíce ze všech rozsedlin hlubokých,“ 22:27
„A Bůh uložil lidem pouť k chrámu tomuto pro toho, kdo k němu cestu může vykonat.“ 3:97
Základní knihou islámu je Korán, veršovaná sbírka božích sdělení věřícím, kterou podle muslimů Muhammadovi nadiktoval prostřednictvím archanděla Gabriela sám Bůh. Skládá se z 114 súr (skladeb) a je rozdělena do čtyř období: První mekkánské období, Druhé mekkánské období, Třetí mekkánské období a Medínské období.
Jeho podoba však byla ustálena až po Muhammadově smrti v roce 633, kdy hrozilo reálné nebezpečí ztráty dosud ústně přenášeného koránského učení.